Jarní inspirace 2014
Letos se výstava Jarní inspirace v Hradci Králové konala již pátým rokem. A již pátým rokem jsme měli příležitost se této akce zúčastnit. Stejně jako předchozí roky jsme měli za sebou mnoho hodin dřiny a plánování, abychom připravili novou a zajímavou expozici. Ve čtvrtek 6.března jsme přijeli kolem 11 hodiny k Aldisu, a spolu s Jardou jsme začali stěhovat z vozíků nahoru do Labského sálu. Nejdříve náš žlutý a potom Jardův modrý vozík. Od 14 hodin jsme začali stavět expozici, sestavili jsme historické TT kolejiště, které jsme měli zapůjčené z novoměstského muzea. Oživili jsme kolejiště dětí z našeho modelářského kroužku a Jarda si oživil svoje H0e kolejiště a rozmístil si papírové modely hradů. Ivana si do sestavených regálů postupně vyrovnávala zboží k prodeji. V 16 hodin přijel Petr se zbytkem modulů a začali jsme sestavovat layout (modulové kolejiště). V 19 hodin jsme měli hotovo, vlaky se rozjely a těšili jsme se , že pojedeme ve výborném čase domů. Ale to jsme se zatraceně spletli.
Přibližně o půl osmé přišla hlavní pořadatelka výstavy a sdělila nám, že se změnily pravidla požárních předpisů, a tudíž nainstalovaná expozice modulové železnice brání použití nouzových dveří. Jako na potvoru nouzové dveře byly umístěny kousek za Českou Skalicí. A když nám ještě bylo sděleno, že můžeme třeba layout rozdělit na dvě části, aby požární dveře byly přístupné, trvalo nám všem chvíli, než jsme se vzpamatovali z infarktového stavu. Za chvíli ale všem zúčastněným začaly mozkové závity běžet na plné obrátky, jak tuto situaci vyřešit. Otřepali jsme ze sebe únavu, a z posledních sil jsme se pustili do práce. V tu chvíli byly k ničemu plány layotu a celé expozice, které Petr pracně plánoval. Pro všechny zúčastněné děti i dospělé znamenalo celou expozici rozebrat a znovu postavit novou.
Petr se ujal organizace celé akce, a vše začalo běžet jako na drátku. Nejdříve jsme z Labského sálu vystěhovali na chodbu všechna kolejiště a potom jsme začali rozebírat moduly. Začali jsme improvizovat se stavbou layoutu, bez plánku jsme museli některé díly několikrát rozebrat a znovu sestavit, nakonec se podařilo vše postavit, jak se má , aby se vešla k oknům v Labském sálu. Celý layout modulového kolejiště měl nakonec 25 m délky.
Mezitím si Ivana stěhovala celý obchod i s dílnami na druhou stranu místnosti. Ivča už jela na setrvačník, po celodenní námaze ji bolel nedoléčený podvrknutý kotník. Péťa s Tomem a Eliškou pomáhali na 200%. Jarda také ze všech sil přemáhal únavu. Má náš velký obdiv a díky. Olinka už nevydržela a usnula. Do volného prostoru jsme nastěhovali kolejiště, papírové modely a dětská diorámata. Ve 22 hodin jsme skončili s hrubou stavbou. Už jsme to zabalili, abychom dovezli děti domů v rozumné době, aby se alespoň trochu prospaly. Velký dík patří toleranci a pochopení mamince Tomáše, kterého jsme dovezli domů místo kolem 21 hodiny skoro ve 23 hodin.
V pátek ráno jsme po sedmé hodině byli mezi prvními u Aldisu a pokračovali jsme s oživováním kolejišť. Zapojili jsme elektroinstalaci na modulech a začali jsme zapojovat kolejiště. Kolem deváté se nám postupně začali rozjíždět vlaky, a v deset hodin jsme již fungovali na 100%. Před devátou jsme poslali děti na slavnostní zahájení, které jsme si museli tentokrát odepřít. Naše zlatíčka se vrátily každý s dvěma sklenkami sektu v rukou. A tak jsme si všichni přiťukli, abychom zapili úspěšně odvedenou práci, a připili si na úspěšnou výstavu.
Všechna ta dřina měla smysl, když jsme viděli malé i velké návštěvníky, s jakým nadšením obdivují vláčky. Od samého začátku se u stanic Česká Skalice a „Na konci světa“ tvořily fronty na asistované jízdy s vlaky. Malý i velcí si mohli zkusit řídit vlak dle pokynů výpravčích ve stanicích. K velkému pobavení strojvedoucích přispělo i to, že i rychlíky stavěly na zastávce ve Velké Jesenici. Historické kolejiště velikosti TT, které nám zapůjčilo novoměstské muzeum, malí návštěvníci spouštěli tlačítkem, a velcí obdivovali stavby, které svítily. Několik návštěvníků se v průběhu celého víkendu přiznalo, že jsou z Nového Města nad Metují, a že nikdy v místním muzeu nebyli, a tak o tomto pěkném kolejišti vůbec nevědí, že je tam v provozu.
V sobotu a v neděli provoz na kolejištích probíhal bez problému. Asistované jízdy probíhaly střídavě se šesti soupravami, červená parní lokomotiva BR18 jednu jízdu jela s vagony, a zpět jezdila bez vagonů jako Lv vlak. Nejvíce na dračku šel vlakový transport s tanky. Modelářské dílny u malých návštěvníků měly úspěch, děti postavily několik krajinek s malými domky, papírové kamiony, a lepily i SDV stavebnice. U hracích stolků s vláčkodráhami bylo tradičně plno,děti si vyhrály, a rodiče si u nás na chvilku rádi poseděli.
V neděli úderem 16 hodiny jsme začali balit, a jak jsme byli ze čtvrtka natrénovaní, měli jsme vše sbalené, odvezené a naložené v vozíkách již v 19.30 , oproti loňsku, kdy to bylo až kolem půl desáté večer, a tak se musíme pochválit.
Na závěr chceme poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě výstavy, zapůjčili nám modely, a kteří odvedli velký kus práce. Mají náš velký obdiv a díky.