Den otevřených dveří u zahrádkářů 18. - 19. června

Při příležitosti konce školního roku 2015-2016 uspořádalo Modelářské centrum pro děti z modelářského kroužku a jejich rodiče loučení se školním rokem, pozvánka byla nejen pro přátele kroužku, pozvané hosty, ale i širokou veřejnost jako „Den otevřených dveří“.

V klubovně zahrádkářů jsme připravili prezentaci výrobků dětí z kroužku. Děti prezentovaly svá modelová kolejiště v různých fázích stavby, diorámy, které stavěly v průběhu roku.

Hlavním programem byla jízda na modulové železnici, kde jsme s pomocí kamarádů vysvětlovali jak funguje provoz na skutečné železnici, jízdní grafikon, vozové karty. Své zážitky ze skutečné železnice vylíčil zkušený železničář a mašinfíra.

Železnice se klikatila celým zahrádkářským klubem, kromě našich stanic České Skalice, Na konci světa a zastávky Velká Jesenice jsme měli zapůjčeny stanice Radost a Michalovce, v celkové délce více než 60 metrů, grafikon (jízdní řád), který nám vytvořil Petr Šimral všechny bavil.

Velkou radost jsme měli, za stavby moduliště, které jsme společnými silami postavili za 3,5 hodiny, další hodinu trvalo zapojení elektroinstalace a telefonie, a první vlak vyjel za 5 hodin od začátku stavby. A za další hodinu a půl byly všechny vlaky a vagóny připravené k provozu včetně nákladových listů pro vagóny.

Zpestřením celovíkendového programu byla horolezecká lanovka, houpačka nad řekou, večerní opékání buřtů pro děti a rodiče, a nakonec nám na kytaru zahrál kamarád Martin ze Dvora Králové. Limonádovým osvěžením podpořil akci náchodský pivovar Primátor.

V sobotu jsme jezdili od 9 do 17 hodin a v neděli od 9 do 13 hodin, děti se s modely vlaků snažily napodobit nákladní i osobní dopravu jako na skutečné železnici. Celkem jsme ujeli 6.129 m a a 2,5 jízdního grafikonu. Modelové hodiny jsme promítali na obrazovku televize, podle nich jsme jezdili v časovém zrychlení 1:4 ve 12 hodinovém časovém intervalu. A učili jsme se zboží po železnici přepravovat pomocí nákladních vlaků ze stanice do stanice,a aby osobní vlaky neměly zpoždění.Vše jsme tradičně řídili bezdrátově pomocí telefonů nebo tablety pomocí systému Z21. Jak rychle se nám dařila stavba, povedl se nám i úklid, za 3,5 hodiny jsme měli klubovnu u zahrádkářů uklizenou.

Akce se nám podařila uskutečnit, všichni zúčastnění si užili báječný víkend, poznali nové přátele a něco nového se naučili. Věříme, že budou mít děti na tento víkend hezké vzpomínky a po prázdninách se opět sejdeme v modelářské dílně, a nebo třeba na další výstavě vláčků u zahrádkářů.

Děkujeme Městu Česká Skalice, Královéhradeckému kraji, a všem, kteří podporují činnost modelářského kroužku, i hostům, kteří se přišli podívat na úspěchy mladých modelářů. Dále bychom rádi poděkovali kamarádům za Zababova za pomoc s přípravou a zapůjčení stanic, Pavlu Mihulovi, Pavlu Hartlovi, Zorce a Petrovi Šimralovým a Pavlu Burešovi za pomoc při realizaci modelových hodin.

Další fotografie.

...a zde reportáž od Zorky Šimralové:

Příprava zababovských nástupců.

Několik TT Zababováků se předposlední červnový víkend zúčastnilo Dne otevřených dveří Modelářského centra České Skalice. Modelářský kroužek se zde rozloučil se školním rokem, představil svoji práci a všichni přišli na akci s tím, že se naučí něco nového.

Stavba šla všem pěkně od ruky, takže my jsme přijeli už skoro k hotovému. Zbývala jen kabeláž a rozestavění vozidel podle plánu (trošku lituju, že práce netrvala celou noc . Nebyli bychom pak nečinností v šest ráno tak vymrzlí ).

Ráno se seběhli členové kroužku v hojném počtu. Po pravdě řečeno, trochu jsem se toho při konci školního roku bála. Ale zbytečně. Jsou to samá šikovná děvčata a stejně šikovní kluci. Obdivovala jsem jejich krajinky a zápal pro práci. A také chuť se učit něco nového. Před samotnou akcí došlo na školení. Co je jízdní řád? Grafikon? Vozové karty? Nákladní listy? Výpravka? Návěsti? Jak se vjíždí do stanice? Jak se orientovat na trati? Co dělat na zastávce? A co když nastane mimořádná situace? Nejdříve koukali na grafikon dost nevěřícně, na zrychlený čas a návěsti nechápavě (zvlášť ti, co neznají digitální hodiny nebo si pletou svodidla s návěstidly ). Vozové karty zdály se zprvu taktéž zbytečné. A tak nastal provoz. Mládež obsadila stanice Na konci světa, Radost, Česká Skalice. Michalovce si ponechal prozatím Petr. Všichni se snažili dodržovat to, co po nich výkon výpravčích požadoval. Nabídky a odhlášky vlaků probíhaly téměř bez problémů, provoz byl plynulý a bez zpoždění, jen to šibování jim nějak nechtělo jít. Ale pod odborným dohledem Oldy, Petra nebo mě nakonec vozy dojely tam, kam měly i s nákladními listy a vozovými kartami. Ve funkci výpravčích se střídali většinou kluci, našla se jen jedna slečna výpravčí, která ale ze stanice nakonec utekla. Není divu, stanice Radost byla chvilkama dost vytížená - já jsem si to tam zkusila. Mezi výpravčími se objevili skutečně nadějní nástupci. Jeden z nich se nejdříve učil v České Skalici a následně to zvládnul sám v Michalovcích. Při druhé sejšně se ve Skalici kluci celkem zapotili – nevěřili, že by to mohla být taková fuška. Klukům v roli strojvedoucích to šlo také dobře. Ale v rolích strojvedoucích byla většina děvčat, některá vypadala jako motorové myšky. A na otázku „chceš ještě jízdní řád“ znělo většinou několikeré zaufání, ale se slovy „ale jo. Trošku mi zpočátku trvalo, než jsem je naučila v něm číst, ale nakonec pochopili i značky. A při druhé sejšně už byli všichni schopni se v něm orientovat samostatně i na trati a dodržovat jízdní doby. I já jsem si rozšířila svoje obzory – naučila jsem se řídit soupravy mobilem a tabletem. A musím říci, že se mi to líbilo. Škoda, že toto nelze realizovat na velkých setkáních – zbavili bychom se problémů se sháněním Fredů. Tady provoz byl bez problémů, v záloze měli všichni připravené powerbanku nebo nabíječky. A během nabíjení měli např. možnost využít nejen železniční adrenalin, ale i vyzkoušet lanovku či houpačku nad řekou.

Pavlové (H + M) s Petrem (Š) zapůjčili stanice, grafikon vytvořil Petr, přepravy poskládal Olda, vozy byly různorodé, zbylé moduly byly místní. O čas se postaral mladší Petr za pomoci Pavla B. Čas byl spuštěn 1:4 (a děti povídaly, že by mohl být i rychlejší. Ale jen, když se nemanipuluje :)

Myslím, že akce byla velice zdařená a že z některých mladých modelářů v krásném prostředí Babiččina údolí rostou zdatní nástupci pro zababovský provoz i modelaření.

Děkujeme za pozvání a prima strávený víkend!